reporty

Je právě neděle 29.ho června a já si přetrhávam vazy v koleně. První co mě napadne je že se asi nedostanu do našho legendarniho tuchlovickyho kafebaru kalypco na finále Eura...ale za chvíli příde další úvaha...kurva to si asi jen tak nezahrajem...a taky že jo vole...proteklo hodně piva, naplnily se desitky kýblů zvratek, ale nakonec sme se dočkali.

Je 14. Listopadu a bolek mě víta v dodávce větou: Ty vole já si koupil vínijum, ale jak to domek říznul tak ke mě přijela basa tak sem si jedno dal...“ Jak rád slyšim tuhle přiblblou větu kterou snad nemůže nikdo jinej splodit. Vínijum ještě samozřejmě v tomhle příběhu bude hrát dost důležitou a klíčovou roli. Inu což, ujímam se kormidla a vyrážíme směr Blansko...
Cesta ubíhá, vzádu se spí a bolek hraje ňaký karty na mobilu...Že by se potvrdili ty paranoidni slova kvakiče, kterejma nás mučil snad každou minutu? Že by už sme na tohle byli vážně starý? V Blansku koukam do basy a chybi asi jenom vosum piv...Nechci se smířit s tim, že už sou naše dětský dny sečteny a proto hned po příjezdu vleču kvaka na báár. A jaký to pčekvapení když na nás z bááru čumí cedule Tas, Páter a Ležák. „Dávej dva pátery!“ Párkrát to s kvakičem votáčíme na báru, perifernim viděnim sleduju bolka jak má půlitr narvanej v dršce a je mi jasný že kvak se mejlil...na tohle rozhodně starý nejsme.
Koncert probíhá v komorní atmosféře hrajem první což má hned několik výhod. Moc lidí nevidí jak to kurvíme, bolek neusíná a hlavně je potom víc času na to zevlovat s kámošema na báru. Buď jak buď vcelku se nám to i povedlo i přes těch pár zádrhelů který prostě po tý době museli přijít. Kvak už je namletej jak kokot a poguje a huláká před podiem. Po výkonu tam pošlem pár Páterů a dem vočíhnout násosky...Dlouho sme ty kluky neviděli a šlape jim to jak piča! Další dva Pátery! Ale ouha...
Páter došel. Zřejmě poprvý v historii Blanska došel Páter...Buď to tam nikdo nepije, nebo sme to s kvakem vychlastali...ani jedna možnost se mi úplně nelíbí...“Co se dá dělat dávej Ležáki“ zavelí kvasňa...To už sme jak žok a vedle hrajou Suffer. Tohle mi chybělo kurva. Suffer se s tim nemažou a já s násoskama kecam na hajzlu jak to Mírovy sluší a jak sme starý...
Další část večera už zapádá v šedi stereotypu, Ležák, Tas, Tas, Tas, Ležák..Jenom pro upřesnění Tas = 10, Páter = 11. Ležák = 12. Chvíli koketujem s myšlenkou, že se vyserem na Janskora a zůstanem spát u místní smetánky. Nakonec nás zlomí tim, že nam slíbí že ešte pudeme lejt...
Po otevřeném diskuzním fóru u dodávek, kde se otvírali piva zubama a chcalo na výlohy sme vyjeli směr vyškov. Nálada byla výborná a ve vyškově se šlo hned do akce...Nonstopáč hned vedle B-39ky nebo jak se to jmenuje se nám stal azylem asi na dvě hodki...Bohužel tyhle dvě hoďky pro mě nebyly vůbec šťastný...Kvak ve svym alkoholickym neuralnim záchvatu udělal naprosto fatální šprým, který na několik budoucích dni, týdnů ba možna i minut ovlivní celej muj život...Drž hubu ty svina tlustá...byla věta kterou kvak pronesl na mou adresu...A jelikož sme parta se smyslem pro humor a respektem pro ostatní, ujali se hoši tuto přezdívku používat velmi hojně. Nepřekvapilo mě potom ráno, když z místa který dřív bejvalo janskorovic obejvákem, vylez bolek a vida mě se štrůdlem v ruce pronesl: Nežer ty svině tlustá...Vzápětí vylez kvak a popřál mi dobrý ráno...Zdar ty tlustá svině! Takhle vznikaj přezdívky...

[ Tlustá sádelnatá svině ]